Když jsem přišla na první zkoušku, zrovna nacvičovali novou autorskou hru. Viděla jsem, jak ostatní umí pracovat s emocemi, hlasem a já neuměla ani pořádně mluvit před lidmi. Později jsem zjistila, že z vystupování na veřejnosti nejsou vůbec děsivé zážitky, když je sdílíte společně s těmi, kteří vás vždy a všude podporují. Všichni totiž začínáme na stejně. Ze mě, z introvertní holčičky, která se bála prosadit, se tak stala amatérská herečka. Díky klubu jsem zažila několik ocenění a hlavně jsem získala odvahu i schopnosti, které mohu předávat dál těm, kdo stojí na začátku, stejně jako kdysi já.

Na divadlo člověk nepotřebuje ani tolik talentu, jako kuráže. Protože sebrat se a vyškrábat na jeviště, kde na vás visí alespoň sto párů očí, není jen tak. Když přicházela další a další vystoupení, pokaždé se mi napjaly nervy. Vždycky jsem měl tu zpropadenou trému. Štvala mě natolik, že jsem přemýšlel nad tím, jak se jí zbavit. Začal jsem zkušebnu a jeviště vnímat naprosto stejně: obojí je jen prostor, jen místo, kde mohu cokoli, pokud si na to troufnu. A rád bych ukázal i ostatním, co všechno zvládnou, když se odhodlají.

U nás nejde jen o role, ale hlavně o lidi, o smích při nacvičování, o nápady, které vznikají při zkouškách a o přátelství, které drží i mimo divadlo. Každý z nás je jiný. Někdo radši improvizuje, jiný je zase textový puntičkář. A právě tahle pestrost nás baví, protože díky ní se pokaždé rodí něco nového.
Divadlo je pro nás prostor, kde se můžeme uvolnit, zasmát a společně tvořit. Ať už jde o komedii nebo vážnější dílo, vždy v tom zůstává naše energie, naše radost a přátelský duch.

Divadlo není jen práce pro jednoho. Je potřeba skupina lidí, která je odhodlaná tvořit, překonávat sebe samotného a hlavně si to užívat. V divadle je naprostá svoboda, díky které se člověk může cítit sám sebou. A to nás nejvíc baví. V divadle potká každý nové kamarády s podobnými zájmy! My jsme se také potkaly v divadle. Od naší první společné zkoušky jsme nerozdělitelné duo. Společně si pomáháme překonávat naše strachy a posouvat se dál, jak v divadle, tak i v životě. Chtěly bychom ukázat, že ve spolku může být každý sám sebou!

Improvizace mě naučila nebát se pustit do věcí, aniž bych věděl, jak dopadnou. Ze začátku to bylo nepříjemné – stát na jevišti bez jistoty, co bude dál. Ale právě v tom je kouzlo. Postupně jsem zjistil, že když důvěřuji ostatním, každá chyba se promění v novou možnost a každý nápad má cenu. Díky improvizaci se učím být víc sám sebou, rychleji reagovat a hlavně si užívat každý okamžik, i když je nepředvídatelný. A to je pocit, který bych chtěl předat i ostatním.